Co všechno byste měli vědět o Sardinii

Povrch: 24,090km2, včetně ostrovů Sant´Antioco, San Pietro, Asinara, La Magdalena, Caprera a dalších menších ostrovů.

Populace: cca 1.600.000 obyvatel. Přítomnost člověka lze datovat od doby 17.000 let př. n. l., ale původ Sardů je ještě i dnes zahalen tajemstvím.

Hlavní města provincii: Cagliari, hlavní město (21.000 obyvatel), Sassari (122.000 obyvatel), Nuoro (36.000 obyvatel), Oristano (33.000 obyvatel), celkem je zde 365 obcí.

Pobřeží: 1.896 km včetně ostrovů, což odpovídá 1 celého obvodu pobřeží Itálie. Vysoká útesová a obtížně přístupná pořeží se nacházejí v severozápadním sektoru v Capo Caccia, v blízkosti Alghera, na východě v zálivu Orosei, na jihovýchodě a v Sulcis. Žulové pobřeží, které je nižší a přerušované častými plážemi, se nacází především na severozápadě, v Galluře. Nejkrásnější je Costa Smeralda (Smaragdové pobřeží), kde se střídají útesy s rozlehlými a chráněnými zátokami, které zde vznikly při vzniku ústí řek. Nejdůležitější zálivy jsou v Gagliari, Asijče, Algheru, Oristanu a Palmasu na západním pobřeží a zálivy Golfo di Orosei a Golfo degly Aranci na východním pobřeží.

Jezera a řeky: řeky, převážně bystřiny, dodávají vodu umělým přehradním nádržím, sloužícím k výrobě elektřiny a k zavlažování. Hlavními vodními toky jsou Tirso (150km), na kterém se nachází jezero Lago Omodeo, Flumendosa (127km), které napíjí stejnojmenné jezero, dále pak Flumini, Mannu, Cixerri, Vedráno, Posada, které zásobují jezera Malargia a Cuja. Jediné přírodní jezero na ostrově je Baratz v Nurra, západně od Sassari, zatímco vodních nádrží je zde asi padesát. Z přírodního hlediska jsou důležité pobřežní tůně. Nejvíce jich je v oblasti Cagliari a Oristana. Obzvláště v létě bývá na Sardinii nedostatek sladké vody způsobený nedostatečnými srážkami.

Reliéf: ostrov je převážně hornatý, i když průměrná výška je jen 364 m. Ve středu Sardinie se tyčí masiv Gennargentu, jehož nejvyšší vrchol Punta La Marmora dosahuje výšky 1.834m. Jeden z nejstarších horských masivů Itálie se nachází v Campidanu, jedná se o hory Monti Linas (1.116m) v Sulicis. Výjimkou jsou velké nížiny Campidano (oblast Cagliari) a menší nížiny Nurra (oblast Sassari).

Jazyk: sardský jazyk je velmi starobylý. Vychází z latiny, kterou na ostrov přinesli Římané. Má mnoho nářečních podob, z nichž nejdůležitější jsou: kampidánština (campidanese), logudorština (logudorese), gallurština (gallurese) a sassarština (sassarese). Místní zvláštností je katalánština a starý janovský dialekt. Úřední řečí je však Italština, dá se zde také dobře dohovořit německy i anglicky.

Flora: velmi rozšířené jsou zde lesy zimních a korkových dubů a v některých zónách se ještě vyskytují zbytky starých tisových a cedrových hájů z třetihorního období (zvláště ve středovýchodní části ostrova). Velmi bohaté jsou středomořské suchomilné křoviny (macchie), které místy střídají jalovce a plané olivy.

Fauna: rozšířený je sardský jelen a muflon, který je symbolem ostrova. Dále zde také žijí divoká prasata, lišky, kuny, divoké kočky, zajíci a plchové. Z ptáků se zde vyskytuje orel královský, sub bělohlavý, plameňáci a vzácné sultánské kuře. V moři žijí všechny druhy ryb typických pro Středozemí a vzácní živočichové jako želvy a tuleni. Tuleni byli již před lety zaznamenáni v jeskyni Rotta del Bue Mario (jeskyně mořského býka) v zálivu Golfo di Orosei a také v jeskyni Rotta di Nettuno (Neptunova jeskyně) v Vapo Caccia, blízko Alghera.

Zajímavost: symbolem sadského kraje je pivoňka. Rozkvétá na jaře a zahaluje do růžové barvy celý ostrov. Pro Sardy je moc důležitá květina, kterou používali k vyhánění démonů.